Ještě donedávna běžel Geeknet na serverech webhostingu ONEbit, který stále považuji za velmi kvalitní (především v poměru k ceně). Přesto mi na něm běžný redakční systém WordPress nefungoval optimálně. Po nějakém čase, kdy se začaly problémy stupňovat jsem zjistil, že za to může omezení v nastavení PHP, konkrétně memory_limit, který je u nejlevnějšího, jinak zcela dostatečného programu WebSTART, nastaven na 32 MB. Má naprosto běžná instalace WordPressu s cca pěti velmi populárními a široce používanými plug-iny si ale vyžadovala více, dokumentace mluví až o 128MB, i když dnes už vím, že v mém případě stačí bez problémů i 48 MB (které Vám ONEbit nabídne u programu WebOPTIM).

Nedostatek paměti pro PHP skripty se projevoval nefunkčností automatických aktualizací nebo mnohem vážnější nenačítání TinyMCE editoru pro psaní příspěvků. Postupně se začalo chovat nepředvídatelně i celé administrační rozhraní a tak bylo potřeba situaci řešit. Dopředu jsem bohužel nevěděl, kolik paměti má instalace bude potřebovat, ale nakonec jsem narazil na relativně nový hosting Wedos.com o kterém toho bylo na internetu popsáno dost a dost. Rozhodl jsem se tedy vyzkoušet jejich levný neomezený hosting, který má memory_limit nastaven na 128 MB a i všechny ostatní papírové parametry jsou srovnatelné nebo lepší v předchozím programem u ONEbit. Navíc nabízejí zajímavou akci v rámci které získáte zdarma dvojnásobnou délku předplaceného hostingu, který vám zbývá u konkurence, v případě, že k nim přejdete. Platnost akce zatím stále týden po týdnu prodlužují.

Ona neomezenost a velkorysé parametry u tak levného hostingu skýtá riziko návalu dalších uživatelů, kteří začnou neúměrně vytěžovat celou webhostingovou službu. Pro web větší důležitosti bych se asi obrátil na nějakého jiného, léty prověřeného, poskytovatele. Ale na druhou stranu Geeknet u Wedosu už pár týdnů jede naprosto skvěle a komunikace s jejich podporou, kterou jsem již jednou absolvoval, proběhla také bezproblémů. Nezbývá než jim držet palce.

Jak do toho zapadá nový mail.opera.com? Těžko říci. Zajímalo by mě, zda pro tuto službu využívají funkcionalitu a technologie zakoupené s Fastmailem, ale prozatím tomu nic nenasvědčuje. Na rozdíl od Fastmailu cílí nový mail.opera.com evidentně na obyčejné uživatele. První výhodou  je, že pokud již u Opery máte účet (například pro synchronizaci záložek), nemusíte se znovu registrovat, stačí se přihlásit. Druhá věc, která mě zaujala, je nádherné čisté a přehledné uživatelské rozhraní samotného e-mailu. Takto si představuju schránku pro svojí babičku či známé, kteří nechtějí mít s počítači společného víc, než pár služeb, které využívají. Ale i mě jednoduchý účelně navržený design hladí po duši a je radost s ním pracovat. Google či Microsoft by se mohli leccos přiučit.

Jednoduchosti je podřízeno úplně vše. Nehledejte žádné „nastavení“, vše funguje tak jak to bylo autory nastaveno (naštěstí velmi dobře), i když zamrzí třeba nemožnost vypnout automatický podpis vkládaný do každého odeslaného e-mailu (naštěstí bez reklamy, jen vaše jméno a e-mailová adresa). Navíc nikde není vidět žádná reklama (zatím?) a tak nezbývá, než hodnotit ohodnotit tento počin jednoznačně pozitivně. Snad jen škoda, že mezi patnácti podporovanými jazyky uživatelského rozhraní zatím chybí čeština.

Úvodem bych rád uvedl, že je dnes na trhu mnoho povedených „krabiček“, které zvládnou téměř vše na co si pomyslíte, bez starostí s konfigurací, instalací, za velmi výhodnou cenu. Dobrou zkušenost mám například s Xtreamerem, u kterého výrobce zatím stále aktualizuje firmware, přidává nové služby, opravuje chyby a je podpořen velmi silnou komunitou. Stavbu HTPC bych tak dnes doporučil jen těm opravdu náročným uživatelům, které bude stavba a neustálá konfigurace alespoň trochu bavit nebo kteří mají specifické požadavky. HTPC má stále výhody ve stoprocentní kompatibilitě se všemi formáty, zaručeným neustálým dlouhodobým vývojem a možností výběru z několika softwarových systémů (nebo použití více současně). Buďte ale připraveni, že to nepůjde hladce.

Hardware

Mnoho nového se událo především v oblasti hardware. Dnes již není problém postavit výkonné HTPC na základních deskách formátu ITX, tedy na nádherných miniaturních rozměrech 17×17 cm. Hodně aktivní je v této oblasti firma Zotac, jejíž desky jsou kvalitní, ale najdou se i novinky od tradičních výrobců jako Gigabyte. Jako ideální základ se dnes jeví deska s čipsetem nVidia ION (obsahuje grafickou kartu GeForce 9400, ovladače jsou pro multimedia kvalitnější než od konkurenčního AMD a především svým výkonem zvládá bez problémů přehrávání HD videa) a procesoru Intel Atom (velký procesorový výkon totiž už nebude příliš potřeba a tak by mělo být cílem spíše ušetřit na spotřebě). Bylo by dobré nezapomenout na optický audio výstup, ne všechny zvukové formáty lze dostat do HDMI. Základem pro HTPC tak může být třeba Zotac IONITX-F-E. Pokud byste přeci jen potřebovali více výkonu na procesoru, například pro náročnější hrátky s televizními/sa­telitními kartami, objevují se již ITX novinky s klasickou paticí pro procesory (Zotac, Gigabyte).

Pamatujte, že na malé ITX desky se nevejde moc přídavných karet, ale prakticky vše dnes lze připojit i v externí variantě přes USB a schovat to s kablíkem někam dozadu za samotné HTPC. Při výběru ITX skříně záleží jen na vašem vkusu. Hodí se displej, který by ukazoval menu HTPC i bez zapnuté televize, ale třeba mnou používaný iMON tak dnes nakonfigurovat nelze (prý se ale pracuje na nové funkční verzi). Důležitým prvkem je také dálkové ovládání a tady bych doporučil nepodceňovat. Zajímavé mohou být například ovladače s qwerty klávesnicí, neboť zadávat text klasickým směrovým křížem je utrpení, přitom text se může hodit pro vyhledávání online obsahu nebo pro využití prohlížeče či dalších do HTPC integrovaných aplikací. Jako tip pro vás mám třeba jeden ovladač od Lenovo nebo nádherný TiVo. Nejlépe je nakoupíte na eBay.

Software

Pokud jde o software, jsou podle mě stále nejlepším řešením XBMC a MediaPortal. Vývoj jde rychle především u XBMC, kde se povedl opravdu velký posun kupředu (v kvalitě a možnostech přehrávání, stabilitě, nových funkcích). MediaPortal naopak těží z toho, že využívá externích kodeků, které se neustále vylepšují nezávisle na samotném MediaPortalu, ale i tam je znát postupný vývoj. K MediaPortalu doporučuju instalovat balík kodeků speciálně pro něho vytvořeným (a často aktualizovaným) SAF, které připravuje český uživatel s přezdívkou hoborg. K oběma systémům lze přidat nejrůznější množství plug-inů, které přizpůsobí vlastnosti HTPC právě vašim potřebám, ale i nádherných témat tak, aby menu zapadlo co nejvíce do vašeho obýváku. Můj nejoblíbenější plug-in do MediaPortalu je OnlineVideos, do kterého lze přidat i online archivy České televize, Novy i Primy. Je to skutečně luxus pustit si zprávy či zmeškaný seriál až v momentě, kdy máte čas a ne podle TV programu.

Spousta problémů, které jsem řešil v předchozích článcích jsou již minulostí, například změna frekvence dle fps přehrávaného filmu již funguje velmi dobře a nic nebrání opravdu plynulému přehrávání videa. Rozběhat HTPC je zase o něco jednodušší, ale stále je to cesta trnitá. Doporučuji pravidelně sledovat diskusní fóra HTPC projektů, aktualizovat a sledovat vývoj.

Pro první případ, zálohu celé partition, je nejlepším řešením podle mě Drive SnapShot, které je opravdu vyladěný, ale jeho nevýhodou je pro běžného domácího uživatele brutální cena cca 46,5 EUR (včetně daně). Pro zálohování složek a souborů je naopak etalonem Cobian Backup, který mě osobně ale nikdy nefungoval tak jak bych chtěl a nebylo na něj spolehnutí (což je u zálohování snad to nejdůležitější). Fajn je také 7-zip, ale je třeba se trochu pohrát se skripty a příkazovým řádkem a i tak na vás čeká řada problémů.

Proto jsem dlouhou dobu používal pro zálohování nástroj k tomu určený přímo ve Windows 7. Tam lze zálohovat jak celé partition, tak vybrané soubory. Pro mě ale chybou je, že během zálohování je počítač tak vytížen, že se na něm nedá prakticky pracovat, zálohování trvá poměrně dlouho a chybí některá  pro mě důležitá nastavení a funkce.

Před nedávnem však vyšla finální druhá verze programu EASEUS Todo Backup, která mi splnila sen. Jedná se o bezplatnou aplikaci (pro domácí použití), která umí zálohovat partition za chodu, ale také umí zálohovat i vybrané složky a soubory. Obsahuje vlastní plánovač, zálohy dokáže zašifrovat AES šifrou a podporuje inkrementální zálohování. Výsledkem jsou soubory s koncovkou PBD, které pak následně můžete namountovat jako virtuální disk v případě, že potřebujete obnovit nějaký soubor a nebo je použijete rovnou ke kompletní obnově. Výsledný PBD soubor navíc umí sám nahrát na FTP a o výsledku zálohy vás informuje na email. Přímo v programu lze vytvořit bootovatelné médium, ze kterého v případě havárie nabootujete a pohodlně obnovíte zálohu.

Především ona jednoduchost a pohodlnost je to, co na Todo Bakcup oceňuji. Jako třešničku na dortu pak umí klonování disků. Není v podstatě nic, co by mi v této parádní aplikaci chybělo. Oproti předchozí verzi 1.1 navíc k zálohování partition využívá osvědčenou, přímo do Windows implementovanou službu „Volume Shadow Service“, což slibuje více stability než jakékoliv jiné proprietární řešení. I tak ale při instalaci si program přidává navíc do systému jakýsi ovladač, pravděpodobně kvůli potřebě mountovat zálohy jako virtuální disk, což může znamenat jisté riziko, navíc vyžaduje restart. Také aplikace není tak malá a nenáročná jako třeba geniální Drive SnapShot, ale i přes to je to pro mě, i díky nulové ceně, zatím zálohovací jednička!

Ale zpět k Rapidshare, který kdysi udělal život stahovačům jednodušší. Po asi čtvrté změně podmínek je na internetových diskusích znát, že jeho obliba „rapidně“ klesá. Ono i když se podíváte na Google Trends nebo na Alexa statistiky, je vidět, že to lidem z Rapidshare poslední dobou nějak nevychází. S každou změnou, kterou se snaží situaci zachránit je to jen horší a horší. Korunu tomu nasadil nový design stránek, který je všechno, jen ne přehledný. Nejdůležitější ale je, že dnes už na Rapidshare prakticky nic nenajdete, všichni přecházejí jinam. Podobných služeb už jsou nyní desítky až stovky, konkurence je obrovský, ale když se podíváte, kterých živých linků je nejvíce, určitě bude mezi prvními Hotfile. Lze z něj z premium účtu stahovat bez složitých objemových omezení a najdete na něm prakticky vše. Docela se mi osvědčil i HotfileSear­chEngine, který má slušnou úspěšnost vyhledávání.

Jedinou drobnou vadou je, že Hotfile občas nedosahuje takových rychlostí. Zprávy se různí také podle poskytovatele internetového připojení, ale vyplatí se stahovat více vláken či souborů najednou a pokud přemýšlíte nad nějakým download managerem, doporučuji JDownloader, který je doslova nadupaný funkcemi právě pro služby tohoto typu.

Jedno je jisté, éra Rapidshare skončila, nastupují další, z nichž už žádný asi nebude „ten jediný správný“, byť Hotfile má dnes nakročeno velmi dobře.