Už na první pohled mě zaujalo několik věcí. Jednak trochu podivný nestandardní rozměr časopisu (oproti klasické A4 je vyšší a také o malinko širší), velmi málo rušivé reklamy a nepříliš příjemný použitý font. Kromě nehezkého fontu je ale design časopisu velmi pěkný, čistý a působí seriozním dojmem. Nejvíce prostoru je věnováno textu, kterým je ČS fotografie doslova nabitá. Je znát, že na přípravu čísla měla redakce místo jednoho měsíce hned dva. Když už se zmiňuji o redakci, drtivá většina článků v časopise je od jednoho autora, Jana Karbusického. A jeho články v tomto čísle jsou jako aprílové počasí. Některé jsou psány dost arogantním a povýšeneckým tónem (Fotoklinika, Smát se nebo plakat), který je zábavný na blogu Radka Hulána, ale ve fotočasopise? Jiné jsou naopak povedené (Lowepro street…, Digitální stříbro…).

Většina článků má formu úvahy, kdy se autor zamýšlí nad daným tématem (například portrétní fotografie) a současnou dobou. Mezi řádky lze číst, že si pan Karbusický o dnešní fotografii nemyslí nic pěkného, nemá rád fotografy novináře a fotografování na APS-C digitální čip je už samo o sobě méněcenné než klasická fotografie na kinofilm. A tak dále, skoro by se dalo napsat, že z časopisu jsem se dozvěděl mnohem více o názorech pana Karbusického než o samotném focení. Neříkám, že s jeho nározy nesouhlasím, naopak, často nelze než mu dát zapravdu, ale pro tyto informace by byl pravdu lepší formát osobního blogu.

Další drobnou výtku mám obecně k recenzím. Úplně ve všech chybí cena recenzovaného produktu. Ať už jde o kompaktní fotoaparát, software, filtry nebo nástroje na čištění čipu. Jakoby cena byla něco, o čem se nemluví nebo o čem mluvit není slušné. Přitom právě cena je pro amatérské fotografy, pro které je tato činnost především koníčkem, klíčovou informací. Netřeba jí uvádět přesně, alespoň přibližná informace pro představu by ale podle mě chybět neměla.

Trochu jsem nevěděl co si myslet o článku White balance neexistuje! Chápu co tím autor myslel (že narovnání RGB histogramu ve fotoeditoru nenahrazuje vyvážení barev pomocí barevných kon­verzních filtrů), s tím lze jistě souhlasit, a­le že by to automaticky znamenalo, že práce se softwarovým vyvážením bílé by neměla smysl (zvlášť při práci s RAW formátem) nebo že dokonce neexistuje? Obzvlášť, když v recenzi na digitální kompakt o pár stránek dále se dočtete od stejného redaktora, že „snad poprvé vidím opravdu funkční režim automatického vyvážení bílého bodu (Auto WB)“.

Ale rozhodně bych nerad, aby recenze časopisu vyzněla negativně. Naopak, při čtení jsem se většinou bavil dobře, získal jsem pár zajímavých informací, líbily se mi informace o focení s konverzními filtry, reportáž z Albánie, reportáž o skládání fotografií s různým nasvícením, úvaha o portrétech nebo test systému Lowepro. Zkrátka časopis mi vydržel na dlouho (déle než předchozí časopisy) a až na výše zmíněné výhrady to byl příjemně strávený čas. Předplatitelem se sice nestanu, ale když v dalších číslech po prolistování v trafice narazím na témata, která mě zajímají, asi si ho ještě koupím.

Hodnocení: 80%

Přemýšlím kdo je vlastně pan Michal Broža, vedoucí mise OSN v České republice. Co vlastně taková mise v České republice dělá a jak asi hájí naše zájmy?

Do kolen mě ale dostalo především závěrečné slovo pana redaktora, který svou reportáž zakončil tím, že státy by měly zakopat válečnou sekeru a přestat se hádat o malichernostech typu státní suverenita. Když toto slyším, začínám se o svou budoucnost a o budoucnost naší země docela bát.

Mrzí mě, že si musím něco takového povinně platit a tím podporovat. Už dávno jsem přestal vidět smysl veřejnoprávních médií v naší aktuální době. Zrušme je prosím než ony zruší nás.

K FotoVideu jsem ze začátku přistupoval malinko skepticky, přecijen „video“, které má časopis v názvu je pro mě jen okrajové téma, které mě zajímá jen minimálně. Po přečtení tohoto čísla se ale ukázalo, že o videu tu není prakticky ani slovo, videonadšenci se budou muset poohlédnout jinde. Já to ale hodnotím kladně a s klidným srdcem ho zařazuji mezi čistokrevné fotočasopisy. FotoVideo vydává původní česká redakce pod hlavičkou vydavatelství ATEMI. Internetové stránky jsou ifotovideo.cz a cena jednoho čísla, které neobsahuje žádnou DVD přílohu (považuju spíš za plus) je přijatelných 89 Kč. Grafická podoba časopisu je trochu nudná, rozhodně není tak příjemná jako minulé Digitální Foto, ale použitý papír je příjemný a tisk (obzvláště fotek) je kvalitní. Za své peníze dostanete 116 stránek, počítáno včetně obálky.

V první části čísla je deset stránek věnovaných letošním cenám EISA. FotoVideo je totiž členem této asociace a podílí se tak na udílení cen. Proto chápu, že tomu museli věnovat takový rozsah, navíc EISA je prestižní ocenění, i když pro mě jako koncového uživatele to má nulovou hodnotu neboť vybírám podle jiných parametrů a klidně bych se spokojil s jednostránkovou tabulkou oceněných :)

V další části fotoudálost jsou informace o mezinárodní soutěži fotografů The Al-Thani award a deseti stránkami nádherných fotek právě z této soutěže. Jsou vytištěny kvalitně a je radost na ně pohledět, inspirovat se. To se mi líbí, fotky by neměly ve fotočasopise chybět. Následuje portrét fotografa Jana Lukase s ukázkou jeho fotek a stručným životopisem. Opět kladný bod.

Dále časopis obsahuje rozhovor a především hospůdku u fotografa kde se na osmi stránkách věnuje hlouběji jednomu tématu. Tentokrát jsou to panoramata na které pak ještě navazuje digitální škola (opět osm stránek) kde je popsáno jak panoramata skládat v počítači. Líbí se mi, že je danému tématu věnován velký prostor, trochu zklamaný jsem z přílišné obecnosti i když zrovna u panoramat není co podrobněji řešit. Moc se mi nelíbí forma jakou je téma zpracováno – virtuálním rozhovorem s hloupou tetou Ninou, která pokládá začátečnické otázky. Kdyby to bylo napsané „normálně“ nepřipadal bych si při čtení jako blb.

Následuje asi nejlepší pasáž časopisu jak na to kde je na deseti stránkách formou několika článků zpracováno další velké téma – focení koncertů. Je to skvěle napsané a obsahuje mnoho fotografií u kterých je informace o světelných podmínkách, použitém ohnisku objektivu a nastavení expozice. To je to co v časopisech hledám nejvíce!

Nesmím zapomenout na poradnu, která na jedné fotce ukazuje několik konkrétních chyb a velkou galerii fotek přihlášených do soutěže, kterou FotoVideo vyhlašuje pro každý měsíc. U každé fotky je krátký komentář, počet získaných bodů a k dispozici je i přehled témat, do kterých se můžete přihlásit. No a zbytek časopisu tvoří informace o mnoha dalších soutěžích a rozsáhlý článek o tiskárnách obsahující půlstránkové popisy vybraných modelů. Nejsem moc příznivcem rozebírání hardware věcí v papírových časopisech, kde se zkrátka konkurovat internetu nedá. Naopak více prostoru fotografickému softwaru a práci s ním by neškodilo.

Abych to shrnul, Fotovideo je nabité články o fotografování, o tom „jak na to“ a je tu hned několik rozsáhleji zpracovaných témat. Byť témata v tomto čísle nebyla zrovna mým půllitrem piva, obecně mi koncepce tohoto časopisu sedí. Trochu bych upravil styl psaní a grafiku, ale i přesto myslím, že toto nebylo poslední číslo, které jsem četl.

Hodnocení: 75%

Tyto společnosti se rozhodly, spolu s evropskou komisí v projektu Artemis, že Symbian je ten pravý operační systém, se kterým by nejrůznější mobilní zařízení měla přicházet na trh (zasloužil se o to především tím, že je evropský) a tak jeho vývoj podpoří částkou 22 milionů eur. Polovinu této částky zaplatí zainteresované společnosti a druhou polovinu, tedy 11 milionů eur, pak zaplatí evropská unie. A jak jistě víte, peníze EU získává od nás, daňových poplatníků (tedy pokud zrovna nikoho v evropské komisi nenapadne, jak vymámit nějakou tu pokutu ze zlých mimoevropských firem typu Microsoft či Intel) a tím pádem část tohoto vývoje zaplatíme my všichni. Tyto peníze budou investovány následující tři roky na konkrétní projekty vývoje Symbianu, například na další zlepšení výdrže, využití vícejádrových procesorů, zjednodušení procesu uvedení nového Symbianem poháněného přístroje na trh pro HW výrobce a tak podobně.

Takže si to shrňme. Evropská unie, která bojuje na mnoha frontách proti velkým společnostem s dominantním postavením (přikazuje mobilním operátorům jaké mají účtovat poplatky, nebo výrobcům operačních systémů jak musí ve svých produktech nabízet/propagovat konkurenci) najednou nasype 11 milionů našich europeněz do dalšího vývoje systému, který má na evropském trhu dominantní postavení. V době, kdy ho pomalinku začíná ztrácet a situace na trhu se vyrovnává. Opět ukázkové pokřivení trhu a protekcionismus jako z učebnice.

Jen abychom se jednou nedočkali toho (až „evropský“ Symbian ztratí významnou část trhu), že budou muset výrobci dávat po spuštění na výběr, jaký systém do zařízení nainstalovat…

Digitální foto je českou mutací britského časopisu Digital Camera. Většinu článků a textu píše britská redakce, promíchané s informacemi a články původní české redakce. Většina jich není vůbec podepsaná, což mě docela vadilo. Že je časopis zahraniční působí trochu odtažitě, na druhou stranu zrovna informace o focení platí všude stejně. Papír je kvalitní, příjemný, jedno číslo má sto stránek a stojí 149 Kč. Ale teď už k tomu hlavnímu, k obsahu.

V digitálním fotu 87 mi chybí alespoň jeden článek, který by rozebral nějaké fotografické téma či techniku opravdu do hloubky. Jediné rozsáhlejší téma složené z několika článků je zde kreativní práce s objektivy, ale vše je tak strašně obecné, že mě to neuspokojilo. Článek o tom, jak manuálně ostřit (na těle přepnout správný čudlík a pak točit ostřícím kroužkem) mi přišel už skoro jako výsměch. Dvojstránka minirecenzí, kdy ke každé výbavě je uvedena jedna či dvě věty plus příslušný počet hvězdiček jsou také naprosto zbytečné. Ono obecně recenze „hardwaru“ – těl a objektvivů bych přenechal spíše internetu, ale test širokých objektivů v tomto čísle doplněný o fotky z měření na přiloženém DVD v RAW formátu je celkem ok. Ušetřené místo bych raději věnoval více fotkám ve velkém rozlišení, kterými bych se mohl kochat a sbírat inspiraci.

Na druhou stranu mě zaujal článek/rozhovor o fotografovi Philipu Lee Harveym, stránka s profesionální fintou aneb jak podomácku s obyčejným bleskem docílit bodového světla a dvojstránka o fotce výbuch vejce, která je velmi originální a doplněná o informaci jak vznikla. S chutí jsem si také přečetl rubriku fotoléčitel o konkrétních radách konkrétním fotografům. Zbytek jsou velice obecné, stručné texty na základní témata typu co je to histogram nebo jak používat náhled hloubky ostrosti.

Pozitivně hodnotím přiložené DVD, i když nechápu proč jeho spuštění vyžaduje práva administrátora. Na DVD je cca 5 filmových tutoriálů, jeden původní český (skvělý, podrobný) ostatní s titulkama. Dále je tu také PDF verze předchozího čísla!

Celkový můj dojem je rozpačitý. Časopis se mi zdá příliš obecný s důrazem na atraktivní grafiku (ta je celkem povedená), ale obsahově nic moc pro mě. V ceně tří čísel už si koupím pěknou knížku, která mi toho dá víc. Na druhou stranu ten český tutoriál o úpravách ve Photoshopu je opravdu moc fajn.

Hodnocení : 50%